3. Nástupiště veřejné dopravy a zpevněné plochy na železnici
3.0. Řešení pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace
Nástupiště veřejné dopravy musí umožňovat užívání osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Přístup přes vozovku musí být po přechodu pro chodce.
3.1. Řešení pro osoby s omezenou schopností pohybu
Nástupiště autobusů a trolejbusů musí mít výšku 200 mm. Doporučuje se použití bezbariérového zastávkového obrubníku. U změn dokončených staveb lze tuto hodnotu snížit až na 160 mm. Nástupiště tramvají, metra, železnice, pozemních a visutých kyvadlových lanových drah musí mít výšku odpovídající použitému vozovému parku tak, aby byl zajištěn bezbariérový přístup do dopravních prostředků.
Nástupiště autobusů musí mít výšku 200 mm. Doporučuje se použití bezbariérového zastávkového obrubníku (jeho tvar je na následujícím obrázku v detailu vpravo nahoře).
Na následující fotografii je ukázka nevhodné autobusové zastávky. V místech, kde se otevírají prostřední dveře autobusu (nebo zadní dveře midibusu) a ze kterých se vyklápí nájezdová plošina, je sníženo nástupiště do úrovně silnice (bylo sníženo před mnoha lety, aby vozíčkáři z přilehlého domu zvláštního určení měli bezbariérový přístup ke svým automobilům na parkovišti). Vyklopená nájezdová plošina pak má příliš velký sklon pro bezpečné najetí nebo vyjetí vozíčkáře z autobusu.
Na následující fotografii je ukázka autobusové zastávky. Na první pohled se zdá vyhovující, výškový rozdíl mezi vozovkou a nástupní hranou zastávky (chodníku) je 160 mm. Umístění zastávky je však vhodné pouze pro použití osobou na mechanickém vozíku. Šířka chodníku (včetně obrubníku) je 1300 mm. Po vyklopení nájezdové rampy nezbyde prostor pro natočení vozíku kolmo k autobusu. Pro nastoupení osoby na elektrickém vozíku musí řidič zastavit autobus zhruba 200 mm od obrubníku.
Nástupiště tramvají, metra, železnice, pozemních a visutých kyvadlových lanových drah musí mít výšku odpovídající použitému vozovému parku tak, aby byl zajištěn bezbariérový přístup do dopravních prostředků.
Na následující fotografii je tramvajová zastávka. Výška nástupní hrany je 200 mm. Najetí do tramvaje po nájezdové plošině nečiní problémy.
V pražském metru je použitý vozový park, který neumožňuje bezpečné najetí do vozu metra. Mezi nástupištěm a vozem metra je příliš velká mezera, do které mohou při najíždění do vozu zapadat přední kola vozíků. Na následující fotogrrafii je vidět mezer široká až 100 mm (v porovnání s cigaretovou krabičkou, která je vysoká 87 mm).
Vozíčkář musí navíc překonávat i výškový rozdíl mezi nástupištěm a podlahou vozu. Výškový rozdíl činí až 160 mm (podle zatížení vozu a podle trasy metra a použitého typu vozu).
Pro standardní elektrické vozíky je tento výškový rozdíl nepřekonatelný. Jednak proto, že na vozících jsou instalována bezpečnostní kolečka, která brání převržení vozíku směrem dozadu. Ta jsou nastavena tak, aby umožňovala maximální stoupání pro překonání překážky s maximální výškou 60 mm (hodnoty pro elektrický vozík Meyra iChair mc2). A jednak proto, že při pokusu najet do vozu metra a překonání výškového rozdílu 160 mm se malá přední kola (standardně průměr 230 - 260 mm) zarazí o vůz, stočí do strany a zapadnou do mezery mezi nástupiště a vůz metra. Pokud se nějakým způsobem podaří překonat mezeru a do vozu najet předními koly, dochází k zablokování zadní části vozíku bezpečnostními kolečky na nástupišti. Vozík zůstává "viset" a velká zadní kola se protáčejí ve vzduchu. V tuto chvíli někdo musí vozík nadzvednout a vtlačit do vozu. Kombinace příliš velké mezery mezi vozem a nástupištěm a příliš velkého výškového rozdílu činí metro pro velkou část vozíčkářů nepřístupným.
Je škoda, že ani na nových stanicích metra trasy A nejsou mezera a výškový rozdíl při vjezdu do vozu metra řešeny:
Možným (částečným) řešením je instalace pryžového hřebene, který prodlužuje nástupiště k vozu metra a překonává mezeru mezi nimi. Tím nemůže dojít k zapadnutí stočených předních kol vozíku mezi vůz a nástupiště. Neřeší však překonání až 160 mm výškového rozdílu. Přesto by tento hřeben byl vítanou a potřebnou kompenzací. (Pozn.: hřeben byl v roce 2016 pro účely testování instalován na stanici metra Anděl.)
3.2. Řešení pro osoby s omezenou schopností orientace - osoby se zrakovým postižením
3.2.1. Pro umisťování překážek na nástupišti veřejné dopravy a zpevněné ploše na železnici platí obdobně bod 1.2.1. až 1.2.3. této přílohy a pro jejich označování platí obdobně bod 1.2.10. přílohy č. 1 k této vyhlášce.
3.2.2. Nástupiště autobusů, trolejbusů a tramvají se vybavují vodicí linií a signálním pásem. Signální pás označuje místo odbočení z vodicí linie k místu nástupu do prvních dveří vozidel veřejné dopravy, resp. k označníku zastávky. Na nástupních ostrůvcích se směrem k místu pro přecházení a na okraji nástupiště tramvajové zastávky se zvýšeným pojížděným mysem se zřizuje také varovný pás. Podrobnosti o provádění hmatových prvků stanoví příslušné normové hodnoty.
3.2.3. Nástupiště metra se vybavují vodicí linií a varovným pásem na speciální dráze.
3.2.4. Mimoúrovňové a vnější železniční nástupiště se vybavují vodicí linií s funkcí varovného pásu, signálním a varovným pásem, popřípadě akustickými prvky řešenými dle bodu 1.2.8. a 1.2.9. přílohy č. 1 k této vyhlášce. Vizuální kontrast varovného pásu a vodicí linie s funkcí varovného pásu se provádí žlutým pruhem šířky 150 mm. Signální pás je vizuálně nekontrastní.
3.2.5. Zpevněné plochy na železnici přilehlé ke kolejišti a určené pro veřejnost se vybavují varovným a signálním pásem. Vodicí linie s funkcí varovného pásu se nezřizuje. Povrch varovného a signálního pásu musí být vizuálně kontrastní.
3.2.6. Nástupiště pozemních a visutých kyvadlových lanových drah se vybavují vodicí linií a signálním pásem.